Krajina se změnila a motýlů ubývá

Z naší krajiny se vytratila různorodost. Zbyly hlavně velké lány, lesní monokultury a intenzivně kosené louky. Zmizely křovinaté meze, suché pastviny a skalky – dříve „kozí plácky“, řídké lesy, meandrující koryta potoků. Třeba okáč bělopásný potřebuje k vývoji suché stepi s kostřavami, kterými se živí larvy, s mateřídouškou, jejíž nektar sají dospělci a osluněné kmeny stromů nebo skalky, na kterých čekají samečci na páření.  Najít všechna tato stanoviště v okruhu desítek až stovek metrů, které motýl uletí, je dnes obtížné.

Unifikace a intenzifikace hospodaření v krajině se stala pro hmyz, zejména motýly, osudovou. A to nejen co se týče bohatství druhů, dnes pozorujeme už i drastický úbytek počtu jedinců. Málokdo dnes pamatuje, kolik hmyzu našel řidič na čelním skle po podvečerní jízdě. Před sto lety u nás žilo 161 druhů motýlů, z nichž dodnes 18 úplně vymizelo a dalších 16 vymírá. Celkem je ohroženo víc než 50 % našich denních motýlů. Ubývají už i druhy středně vzácné a dokonce i ty dříve hojné.

Poslední útočiště: Kaňon Vltavy

Kaňon Vltavy, kde se prudké stepi střídají se stinnými lesy, se stal pro řadu druhů motýlů posledním útočištěm, kde nacházejí potřebnou pestrost stanovišť.

Ani stráním vltavského kaňonu se nevyhnuly změny. V minulosti byl na svazích výrazně omezen růst lesa – pastva, zejména koz, omezovala zmlazování dřevin, lidé odebírali palivové dřevo a klest, hrabali stelivo.

Pastva či hospodaření v nízkém lese na prudkých stráních jsou dnes nerentabilní a stráně tak zarůstají. Navíc kdo dnes má na vsi v chlívku kozu, aby ji hnal na pastvu? Stepní a skalnaté lokality se pomalu mění na zapojený keřový porost charakteru buše. Pařeziny se bez další těžby proměnily na zapojené lesy, na některých místech došlo i k úmyslnému zalesnění.

Pestrost obnoví projekt Motýli vltavských strání