Okáč bělopásný

Okáč bělopásný patří mezi nejohroženější motýly u nás. Jedná se o druh řídkých světlých lesů, doubrav a borů. V minulosti se roztroušeně vyskytoval po celém území státu, v Čechách i hojně, od 50. let 20. století došlo k drastickému ústupu v důsledku změn v obhospodařování krajiny. Dnes se vyskytuje pouze na Sedlčansku a v kaňonu středního toku Vltavy.

Okáče můžeme vidět létat od konce června do srpna. Dospělci se živí nektarem, především fialově a modře kvetoucích bylin, zejména mateřídoušky. Samci vyčkávají na osluněných kmenech a větvích borovic a dubů nebo skalních výchozech. Samice klade vajíčka na osluněných místech v dosahu živných rostlin. Housenky se vyvíjejí od srpna na kostřavách, vylézají hlavně v noci, přes den se ukrývají v trsech při zemi.

Jako pro mnoho motýlů otevřených lesních stanovišť není pro okáče tolik limitující druhová skladba lesů, spíše jejich prostorová a vertikální struktura, zejména hustota zakmenění. Zkušenosti z NPR Drbákov – Albertovy skály ukazují, že prosvětlení lesa, podobné probíhajícímu projektu, má zásadní pozitivní dopad na jeho populaci.

Autor fotografie: © Martin Růžek

Přástevník kostivalový

je evropsky chráněný druh, který obývá skalnaté lesostepní oblasti. V uplynulých letech z mnoha lokalit vymizel, protože oblasti jeho přirozeného výskytu vlivem nedostatečného managementu ubývají.

Samec i samička přástevníka jsou na pohled stejní, charakterističtí zářivou oranžovou až červenou barvou spodních křídel. Dospělé jedince můžeme během dne spatřit od konce června do začátku září sedící na květinách pozdního léta, např. sadcích, bodlácích, starčcích. Larvy konzumují byliny, po přezimování listy stromů a keřů, dospělci se živí nektarem. Housenky jsou černohnědé, vespod žlutohnědé se žlutým hřbetním pruhem a oranžovými štětinkami.

Negativní dopad na přirozené biotopy přástevníka mělo v minulosti intenzivní hospodaření (např. intenzivní pastva s kosením nedopasků, plošné sečení nebo vícenásobná seč). Naopak pozitivní je extenzivní způsob hospodaření s mozaikovým odstraňováním dřevin. Absence managementu vede k zarůstání lokalit a degradaci habitatu nejen pro přástevníka, ale i pro další stepní a lesostepní druhy.

Autor fotografie: Marcelo Consollo, Flickr, licence CC BY-NC-SA 2.0

Modrásek rozchodníkový

Teplo a suchomilný ohrožený druh osidlující biotopy s nezapojenou vegetací jako jsou suché skalnaté svahy a lomy, kamenité stepní stráně s podkladem jak vápencovým, tak i kyselým. Žije i v Českém krasu, Labských pískovcích, Českém středohoří, na Pálavě a dalších místech.

Živnou rostlinou v ČR je rozchodník velký. Dospělci poletují nízko nad vegetací a po krátkém letu usedají. Často se sluní s polootevřenými
křídly. Navštěvují květy např. rozrazilů, mateřídoušek nebo hvozdíků. Motýl se zdržuje v bylinném patru či poletuje kolem míst bez vegetace, biotop neopouští. Ve dne snadno unikne pozornosti, ale v podvečer, kdy se ukládá k odpočinku, je svým zbarvením a kresbou zdaleka dobře patrný.

Hlavní faktory ohrožující jeho existenci jsou sukcesní zarůstání lokalit bez managementu, zalesnění lokalit nebo blízkého okolí, zavážení lomů odpadem, likvidace vhodných stanovišť při opravě a rekonstrukci hradů apod.

Autor fotografie: Syrio, Wikimedia, licence CC BY-SA 4.0

Ostruháček kapinicový

Ohroženým druh teplých nížin a pahorkatin, žije například ve středním Povltaví, Českém krasu, Českém Středohoří nebo na jižní Moravě. Je velmi usedlý, prakticky se nevzdaluje ze svého biotopu. Žije na teplých a krytých stanovištích, většinou svažitého charakteru. Samci zaujímají vyčkávací strategii, s křídly pootevřenými ke slunci sedí na koncových větvičkách trnky. Obě pohlaví lze pozorovat jak prudce a skákavě poletují nad či uvnitř trnkových keřů.

Ohrožený je zalesňováním opuštěných, křovinami zarůstajících strání. Osídluje i druhotná stanoviště, například v opuštěných lomech. Ochrana spočívá v zachování jeho přirozených stanovišť, v chráněných územích pak jejich vhodnou údržbou, tedy bránění náletu a jeho zapojení vypásáním (nejlépe kozami) a kácením.

Autor fotografie: © Martin Růžek

Roháč obecný

Žije v dutinách starých stromů a v mrtvých pařezech, s odstraňováním starých stromů  mizí i jeho přirozené prostředí a zdroj obživy. U nás byl rozšířen v listnatých lesích po celém území, dnes je jeho výskyt omezen do několika oblastí. Kromě Povltaví se nejhojněji vyskytuje na jižní Moravě.

Larvy se živí rozkládajícím se dřevem. Mají krémově zbarvené průsvitné tělo s oranžovýma nohama a hlavou, na které se vyjímají ostrá, hnědě zbarvená kusadla. Larva prochází několika fázemi vývoje a po 4 až 6 letech se zakukluje. Kukla roháče žije asi tři měsíce v půdě, dospělci se líhnou v létě a objevují se od května do srpna. Létají za soumraku s charakteristickým hluboce bzučivým zvukem. Samičky kladou vajíčka do rozkládajícího se dřeva. Dospělí brouci žijí pouze několik měsíců a živí se nektarem a šťávou stromů a rostlin. Samci jsou celkově větší než samice. Ačkoliv samčí kusadla vypadají hrozivěji, jsou příliš slabá na to, aby ublížila. Naopak menší kusadla samic mohou způsobit bolestivé kousnutí. Samci je používají podobně jako jeleni k zápasu mezi sebou.

Autor fotografie: Petr Hykš, Flickr, CC BY-NC 2.0

Tesařík broskvoňový

Kriticky ohrožený mizející druh teplomilných doubrav v říčních údolích. V minulosti se vyskytoval také v ovocných sadech, ale v tomto prostředí už v našich podmínkách nebyl dlouhá desetiletí zjištěn. Vývoj probíhá v odumírajících větvích nebo kmenech dubů a dalších listnatých dřevin. Ohrožen je úbytkem vhodných lokalit, především přeměnou původních doubrav na porosty jehličnanů.

Délka těla je 9 – 20 mm. Krovky jsou červené s černou oválnou skvrnou uprostřed. Štít je nejčastěji černý, vzácněji s červenými skvrnami nebo je celý červený. Zbarvení krovek a štítu je variabilní.

Autor fotografie: Siga, Wikimedia, licence CC

Nosorožík kapucínek

Jeden z našich větších brouků, měří 20-43 mm, larvy až 120 mm. V přírodě ho najdeme jen náhodně od května do konce léta většinou v podvečer nebo v noci, kdy navštěvují výrony mízy na kmenech dřevin – přes den se ukrývá v suchém listí, v trouchu, kompostu apod. Samci jsou nápadní výrůstkem na hlavě, který směřuje nahoru a je zahnutý slabě dozadu, tento „roh“ velmi variuje ve velikosti. Zbarvení je variabilní v přechodech mezi červenohnědou až téměř černou barvou.

Vyskytuje se v nížinách a teplých pahorkatinách. Vývoj probíhá v tlejících pařezech a dutých kmenech listnáčů nebo v jejich odumřelých silných kořenech. Ubýváním starých vykotlaných stromů se tento druh adaptoval na staré komposty zelinářských zahrad, hromady pilin, hnijící dřevní odpad, ale i na „tučnou“ hlínu ve sklenících. Larvy velké cca 100-120 mm se po 3 – 4 letech zakuklí v kokonu vytvořeném z kousků dřevní hmoty a hlíny o velikosti velkého slepičího vejce. Vývoj trvá několik let.

Autor fotografie: Ferran Turno Gort, Flickr, licence CC BY-NC-SA 2.0

Krasec měďák

se u nás vyskytuje na teplých místech v borových lesích. V dospělosti je 25 až 30 milimetrů dlouhý. Barva je šedo-měděná, výrazně lesklá, krovky mají výrazné rýhy a ploché jamky.

Dospělce najdeme již časně od května do srpna, často jak se vyhřívají na borových metrech. Také jsou často k vidění, když na kmeny naletují. Vývoj probíhá v trouchu borovic. Od nakladení vajíček trvá vývoj poměrně dlouhou dobu, okolo tří až pěti let. Poslední rok již přezimuje kukla nebo dospělý jedinec, pak už se imaga prokousávají ze dřeva ven. Je zákonem chráněný jako ohrožený.

Autor fotografie: Luis Mata, Flickr, licence CC BY-NC-SA 2.0