Cílem opatření je zvýšit početnost a stabilizovat populaci okáče bělopásného pomocí obnovy a rozšíření stanovišť tohoto motýla na 10 lokalitách v kaňonu Vltavy, které nabídnou jednak příležitosti pro rozvoj všech vývojových stádií a rozmnožování, jednak poslouží jako nášlapné kameny a umožní tak migraci motýla a propojení izolovaných subpopulací. Druhotným cílem je vytvořit stanoviště pro další druhy xerothermního hmyzu, zejména denních motýlů a saproxylického hmyzu.

Hlavní cílový druh: okáč bělopásný (Hipparchia hermione) (CR)

Druhotné cílové druhy Červeného seznamu:

• modrásek rozchodníkový (Scolitantides orion) (VU)
• ostruháček kapinicový (Satyrium acaciae) (VU)
• okáč kluběnkový (Erebia aethiops) (VU)
• babočka bílé C (Polygonia c-album) (NT)
• přástevník kostivalový (prioritní druh Přílohy II)
• štítonoš Cassida pannonica (EN)

Realizace opatření zlepší stanovištní podmínky v síti 10 lokalit – nášlapných kamenů – okáče bělopásného ve Vltavském kaňonu od nejsevernějšího recentně prokázaného stanoviště – lokality Teletín až k mostu silnice I/18 Příbram – Sedlčany. Jižní hranice byla stanovena do oblasti Sedlčanska, kde se četnost populace okáče mírně zvyšuje, a zároveň s ohledem na praktickou realizovatelnost projektu žadatelem.

Provedením opatření dojde k prosvětlení porostů na vhodných mikrostanovištích, která odpovídají nárokům okáče bělopásného. Odstraněním nejvíce stínících dřevin, křovin a ořezáním větví bude dosaženo zvýšení podílu ploch světlin a zvýšení délky ekotonů okrajů zapojeného porostu.

Zásahy budou probíhat na lokalitách, které odpovídají stanovištním nárokům okáče bělopásného, a to zejména vzhledem k orientaci ke světovým stranám, stávajícímu výskytu živných rostlin kostřavy ovčí a mateřídoušek, na základě míry osluněnosti ploch a zápoje stávajícího porostu a na základě současně známého výskytu okáče bělopásného.

K nutným změnám pro zlepšení stanovišť okáče bělopásného uvádí Konvička a Novotný: „Jako pro mnoho denních motýlů otevřených lesních stanovišť není pro okáče bělopásného tolik limitující druhová skladba lesů, spíše jejich prostorová a vertikální struktura – především otevřené korunové patro.“

Podmínkou pro vývoj housenek je osluněná lesní půda se soliterními trsy úzkolistých kostřav (Festuca spp.). Dospělci vyhledávají osluněněné kmeny, balvany a skalky, kde samci hájí svá teritoria. Ústup druhu nezavinil nedostatek živných rostlin housenek, nýbrž změna mikrostanovištních podmínek, k níž došlo po zapojení dřívějších rozvolněných porostů „lesostepního“ typu.

Všechny lokality byly doporučeny jako vhodné pro dosažení cíle jako potenciální stanoviště nebo rozšíření stávajících stanovišť okáče bělopásného entomologem Mgr. Petrem Heřmanem (viz Příloha 1 – Entomologický posudek).

Opatření budou mít pozitivní vliv také pro rozšíření stanovišť dalších xerotermních druhů bezlesí a nízkého lesa, které byly v kaňonu Vltavy prokázány a mají s
okáčem bělopásným podobné stanovištní nároky a které jsou zároveň v kontextu České republiky ohrožené (dle Červeného seznamu ohrožených druhů ČR). Dále, vzhledem k tomu, že velká část zásahu proběhne formou kroužkování nastojato a dřeviny zůstanou stát a budou se pomalu rozpadat, vznikne také řada stanovišť pro saproxylické brouky vázané na osluněné dřevo, které ze současné krajiny kvůli hospodářskému využívání lesů také mizí, zejména tesaříkovité, Cílené prosvětlování se ukázalo jako prospěšné pro saproxylický hmyz například při zásazích v NP Podyjí.

Odstraňování dřevin

Odstraňování dřevin s cílem snížení zastínění proběhne formou cílené výběrové probírky. Zásahy budou prováděny jako kombinace kroužkování na stojato a kácení dle místních podmínek a technické možnosti provedení. V porostech s charakterem habrových pařezin bude ve vybraných svazcích zmlazení habru ponechán jeden z větších výhonů tak, aby zůstal zachován charakter rozptýleného lesa. Dojde tak k prosvětlení, které ale nebude úplné, aby nedošlo k proměně těchto lokalit s chudým keřovým patrem na holinu. Ponechání jednoho výhonu navíc potlačí rychlost zmlazování habru.

Kroužkování

Kroužkování spočívá v přerušení vodivých pletiv na patě kmene dřeviny po celém obvodu v pruhu o šíři cca. 10 -20 cm. Dostatečnou šíří pruhu se přeruší vodivá pletiva a zamezí se možnému zacelení. Odstranění borky, kůry a vodivých pletiv bude provedeno motorovou pilou v kombinaci s odkorňovacím nástavcem, v případech špatné přístupnosti případně ručně sekerou nebo pořízem. Kroužkování proběhne v období vegetačního klidu tak, aby v porostech zůstaly neolistěné
okroužkované dřeviny. Tím bude dosaženu okamžitého efektu prosvětlení porostu, kdy v další vegetační sezoně nedojde k olistění. Zároveň bude zachováno odumírající dřevo samotné pro postupný rozpad jako potenciální stanoviště xylofágů.

Zásahy kroužkováním jsou poškozením dřevin ve smyslu Vyhlášky 189/2013 Sb., nicméně vzhledem k § 2 odst. 2 vyhlášky se nejedná o nedovolené zásahy, neboť jsou prováděny v rámci péče o zvláště chráněné druhy xylofágního hmyzu. Pro prosvětlení lesních porostů by bylo dostačující dřeviny kácet, pro podporu xylofágního hmyzu je ale vhodnější právě kroužkování, které přinese dostatečně rychlý efekt (dřeviny bez listů již v následujícím vegetačním období) a
přitom zachová stojící rozpadající se dřeviny jako jejich potenciální stanoviště a rozšíří tak biotopy následujících zvláště chráněných druhů:

• krasec měďák (Chalcophora mariana)
• roháč obecný (Lucanus cervus)
• tesařík broskvoňový (Purpuricenus kaehleri)

Lze předpokládat, že v zájmovém území se velmi pravděpodobně vyskytují i další ZCHD, např. tesařík obrovský (Cerambyx cerdo), nosorožík kapucínek (Oryctes nasicornis) apod. Jejich přítomnost je možné prokázat jen velmi podrobným a sofistikovaným průzkumem.

Kácení dřevin

Kácení bude probíhat v kombinaci s kroužkováním (v případech, kdy nebude technicky možné tyto dřeviny okroužkovat nebo okroužkovat okolní dřeviny, zejména v hustých svazcích zmlazení v pařezinách) a výhradně pak v oblastech, kde lze očekávat výskyt osob (turistické vyhlídky a jejich okolí, blízkost komunikací, chat). Výběr konkrétních dřevin a výhonů, které není možné kroužkovat a bude nutné kácet, provede v terénu koordinátor projektu po konzultaci s
biologickým dozorem.

Kácení bude provedeno se směrovým pokládáním tak, aby nedošlo k poškození dalších dřevin a mikrostanovišť. Biomasa z pokácených dřevin bude ponechána na pozemku. Bude uklizena mimo plochy zásahu do stinných míst, kde bude umístěna tak, aby nemohlo dojít k jejímu pádu, případně bude ukotvena kokosovým provazem nebo s pomocí kokosových sítí. Místa ukotvení budou konzultována s biologickým dozorem, aby nedošlo k negativním vlivům na další druhy.

Podíl kácení a kroužkování je v Příloze 4 stanoven na základě přiřazení celku dřevin v jednotlivých plochách buď ke kácení, nebo kroužkování na základě výše uvedených kritérií. Přesný podíl kácených a kroužkovaných dřevin není v tuto chvíli možné stanovit, zejména proto, že o volbě kácení/kroužkování na plochách zásahu určených ke kroužkování dojde k rozhodnutí u každé jednotlivé dřeviny na základě terénních podmínek, zejména v případě výmladků pařezin, kde jejich vysoká hustota neumožní provést kroužkování u všech výmladků a některé z nich budou muset být poraženy, aby se zpřístupnily ostatní.

Výřez náletu – křovin

Na určených plochách budou odstraněny křoviny stínící v rozloze dle Seznamu lokalit s vyčíslením zásahů. Výřez bude prováděn zpravidla motorovou pilou, případně ruční pilkou. Vzhledem ke svažitosti a obtížné dostupnosti lokalit nebude možné využít křovinořez.

Z výřezu jsou vyloučeny všechny následující původní keře a dřeviny:

• skalník
• hrušeň
• jalovec
• tis
• dřín
• jeřáb muk
• jeřáb břek

Ve většině případů bude ponechán také hloh. Na nutnost ponechat tyto dřeviny budou pracovní skupina i subdodavatel vždy upozorněni koordinátorem projektu před započetím práce na dané lokalitě.

Klest z výřezu křovin bude ponechána na pozemku. Bude uklizen mimo plochy zásahu do stinných míst, kde bude umístěn tak, aby nemohlo dojít k jeho pádu, případně bude ukotven kokosovým provazem nebo s pomocí kokosových sítí. Místa ukotvení budou konzultována s biologickým dozorem, aby nedošlo k negativním vlivům na další druhy.

Ořez větví

U vybraných vzrostlých jedinců zejména dubu, u nichž široká spodní patra koruny zastiňují mikrostanoviště a přitom je nevhodné je kácet z hlediska plnění protierozní funkce a zachování povahy lesního porostu, budou odstraňovány pouze vybrané konkrétní stínící větve. Bude se jednat o větve spodních pater do výšky max. 6 m. Zůstane zachována asimilační plocha pro zachování vitality stromu. Řez bude proveden na větevní kroužek ze země v kombinaci se stromolezeckou technikou, ve svazích není možné bezpečně umístit žebřík.

Horolezecky prováděné zásahy

Zásahy na skalách a svazích do sklonu 60° budou prováděny svépomocí, prudší svahy a skály budou provedeny službou. Podmínkou výběrového řízení bude zkušenost realizátora s prací horolezecky a dispozice příslušnými školeními a povoleními. Pracovníci se budou spouštět na předem vybraná a biologickým dozorem potvrzená místa z horní hrany stěny. Pomocí lanové techniky budou také spouštět vyřezanou biomasu na místa, kde bude koncentrována k uložení a
kotvení.  Dokumentace provedených horolezeckých zásahů na nepřístupných lokalitách, kde budou zásahy provádět subdodavatel bude provedena pomocí evidence zásahů v předávacím protokolu díla.

Bezpečnostní opatření

Lokality projektu se nacházejí na svazích s nestabilním podložím tvořeným horninami zvětrávajícími do břidlicové ostrohranné suti s výraznou foliací. Půdní horizont je mělký a na skalnatém podloží místy nestabilní. Směrem k Vltavě se sklon svahů obvykle zvyšuje, na některých lokalitách přecházejí svahy v kolmé skalní stěny. Zásahy budou probíhat mimo vegetační období, tedy v době s vyšším úhrnem srážek, s výskytem sněhu, námrazy a teplot pod 0° C.
Podle § 101 Zákoníku práce je zaměstnavatel povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich  života a zdraví, která se týkají výkonu práce. Zaměstnanci budou v terénu provádět náročnou fyzickou práci s motorovou pilou a manipulace pokácených kmenů.
Vzhledem k popsaným podmínkám zásahů nelze riziko pádu nebo ztráty rovnováhy vyloučit u žádného z navržených zásahů, zejména při práci s motorovou pilou, kdy i drobné uklouznutí může mít fatální následky. Při provádění všech zásahů v terénu budou zaměstnanci jištěni buď pevným úvazem nebo přes vratný bod kolegou. Kromě prevence pádu jako takového je cílem jištění je zejména zajistit, aby byl vyloučen pád prudších partií v případě uklouznutí v méně strmých částech. Při práci s motorovou pilou zajišťuje úvaz pevný třetí bod ve chvíli, kdy nemůže použít ke stabilizaci paže. Všichni zaměstnanci, kteří se budou pohybovat na lokalitách zásahů budou poučeni o zásadách první pomoci, pohybu v terénu, nutnosti a správných technikách jištění a budou seznámeni se způsobem použití ochranných pomůcek jako sedáky, lanové úvazy apod. Všichni zaměstnanci budou mít při zásahu u sebe mobilní telefon s možností lokalizace pomocí GPS v případě tísňového volání. Cílem je zajistit spolehlivou lokalizaci pro složky IZS v případě nehody nebo úrazu v těžko přístupném terénu s nedostatkem orientačních bodů. V tříčlenné partě může při zranění jednoho zaměstnance druhý zaměstnanec při jištění slézt ke zraněnému a třetí zajišťuje komunikaci s IZS, proto je nutné, aby měl u sebe telefon každý ze zaměstnanců při zásahu.

Očekávané přínosy opatření vychází ze skutečně pozorovaných přínosů, které měl stejný typ opatření, která provedla AOPK ČR v letech 2009 – 2012 v NPR Albertov – Drbákovy skály: „… prosvětlení lesních porostů na vhodných mikrostanovištích (jižní až západní svahy na skalních či zahliněných hřbítcích). Odstraněním nejvíce stínících dřevin (habru, lísky), v zapojených porostech i borovic a akátů dosáhnout požadované struktury porostu. Cílové zakmenění se pohybovalo mezi 0,5 – 0,7. Zásahy byly provedeny tam, kde se vyskytovaly živné rostliny okáče, tj. různé druhy kostřav nebo, kde existoval předpoklad pro jejich výskyt. Jednalo se o na živiny chudší mělké kamenité půdy, na mírném až prudkém svahu, zahliněném, se sutí, i s výchozy skalek. Zásahy byly provedeny jak při horních hranách svahů, tak při jejich úpatí. Přednostně byly odstraňovány pařezové výmladky habru, které se nejvíce uplatňovaly při zastínění lokality. Prosvětlením dřevinného patra a odstraněním nejvíce stínících dřevin (habru, lísky), popř. celkovým jednotlivým proředěním došlo k vytvoření řídkých osluněných porostů s řídkým bylinným patrem, tj. vhodných biotopů pro okáče. Plocha vhodných biotopů pro okáče s výskytem živné rostliny a požadovanou strukturou porostu byla během několika let zněkolikanásobena. Okáči obývají většinu managementových ploch, byli pozorování samci obhajující teritoria i samice. Relativní početnost během sledovaných čtyř let se mírně zvyšovala, s výjimkou roku 2011, kdy došlo k řádovému propadu v početnosti. V roce 2012 byla nicméně zaznamenána nejvyšší početnost populace.“

Úspěch asanačního opatření potvrdil hypotézu o okáči bělopásném coby druhu řídkých lesů, mizejícího vinou zarůstání stanovišť. Na změny prostředí reaguje téměř okamžitě – aktivní zákroky ve prospěch ohrožených druhů mohou přinést rychlé ovoce, naopak otálení se nemusí vyplatit. I když je okáč bělopásný na  asanované lokalitě relativně početný, je třeba stále bít na poplach. I kdyby na místě po zmíněném zásahu žily stovky jedinců, pro dlouhodobé přežívání druhu to nestačí, a to ze dvou důvodů. Především jde o dost velkého motýla (s rozpětím křídel 52 až 55 mm) s vyhraněnými stanovištními nároky. Když k požadavkům na živnou rostlinu housenky připočteme nároky samců na kvalitní teritorium – osluněné lesní trávníky a skalky – pochopíme, že populacím nemohou stačit arové nebo hektarové rozlohy stanovišť.“ … „Dnes, kdy je vhodných míst minimum, se migrující jedinci „utopí“ v mořích zapojených lesů, nebo naopak v lánech polí, aniž by našli nová stanoviště. Když připočteme problémy vyplývající z malého počtu okáčů bělopásných jako meziroční výkyvy početnosti (k nule je opravdu blízko!), nevyrovnaný poměr pohlaví nebo genetické problémy v důsledku párování příbuzných jedinců, vidíme, že druh je stále v kritickém ohrožení.“

Charakteristickým geomorfologickým znakem je zde koryto řeky a vzdutí hladiny díky VD Slapy a VD Štěchovice. V závislosti na orientaci toku Vltavy, který v této oblasti výrazně meandruje, se na nárazových březích meandrů vypínají rozsáhlé skalní amfiteátry prudkých svahů s nízkou mírou tlaku návštěvníků s oblastmi mírnějšími, které jsou často využity pro zástavbu a rekreaci. Území je geomorfologicky velmi členité, převažují prudké skalnaté svahy, skalní hřbety a suťová pole.

Dle údajů Českého hydrometeorologického ústavu činí průměrná roční teplota 8–9 °C. Srážky dosahují 500–600 mm ročně. Celkově je podnebí poměrně suché, neboť se zde ještěuplatňuje srážkový stín Brd. S ohledem na vegetaci jsou však podstatnější mezo- a mikroklimatické rozdíly vzniklé působením reliéfu. Díky němu se v území vyskytuje mozaika stanovišť, kde se teplota i srážky výrazně odchylují od průměru do extrémů.

Rovněž z geologického hlediska je území velmi pestré. Vystupují zde vyvřelé horniny jílovského pásma (bazalty, andezity, ryolity), jejichž složení se pohybuje od kyselých po bazické. K častějším horninám patří také granodiority a křemenné porfyry. Kvartérní sedimenty se vyskytují pouze jako svahové suti a osypy malé mocnosti a malého plošného rozsahu. Velká odolnost hornin jílovského pásma proti zvětrávání způsobuje, že většinu kvartérních sedimentů tvoří hrubá
ostrohranná suť s malým podílem jemnějších frakcí.

Půdní poměry jsou podmíněny geologickou stavbou a morfologií. Nejstrmější partie jsou bez souvislého půdního pokryvu. Na skalních stěnách a na hranách svahů jsou ostrůvky rankerů. Na mírnějších svazích jsou mělké kamenité, více či méně hlinité kambizemě, podle typu skalního substrátu oligotrofní až mezotrofní. Hlubší půdy se vyskytují zejména v rovnějších částech se zapojeným lesním porostem.

Oblast projektu leží ve fytogeografickém obvodu Českomoravské mezofytikum a náleží k fytogeografickému okresu Střední Povltaví. Význačným rysem zdejší květeny je bohatý výskyt xerothermních rostlin budujících teplo- a suchomilná rostlinná společenstva spojený s existencí inverzních stanovišť hostících některé podhorsky až horsky laděné druhy a rostlinná společenstva. Přestože území středního toku Vltavy bylo narušeno napuštěním vodních nádrží, přetrval
zde rozsáhlý říční fenomén, který je charakteristický pestrou mozaikou stanovišť na plošně malém území, zejména v říčních meandrech. Setkáváme se zde s velmi výhřevnými skalními terasy na jižně, jihovýchodně a jihozápadně exponovaných svazích (skalní stepi, suché trávníky či vřesoviště), teplomilnými doubravami, dubohabřinami či suťovými lesy.

Kaňony středního toku Vltavy slouží jako významná migrační cesta pro teplomilné druhy, které zde mají často jižní hranici rozšíření (např. Centaurea triumfettii, Pseudolysimachion spicatum, Inula hirta, Stipa pennata) i pro horské druhy (např. Aruncus sylvestris, Calamagrostis villosa). Malíček (2009) udává výskyt až 500 druhů v jednom meandru. Botanické průzkumy v této oblasti byly zaměřené převážně na skalní vegetaci (např. Hlaváček 1995, Malíček 2008, 2012,
2017) a ukázaly přítomnost mnoha ohrožených druhů rostlin podle Červeného seznamu ČR i zvláště chráněných druhů ve smyslu vyhlášky 395/1992 Sb.

Druhová pestrost je kromě říčního fenoménu podmíněna i přítomností různých typů hornin: na většině území se nachází přeměněné horniny s širokou škálou půdní reakce od kyselé až po bazickou, v jižní části se vyskytují kyselé hlubinné vyvřeliny s granodioritem (www.geology.cz). Otevřenost stanoviště a jeho druhovou pestrost podporovala v minulosti pastva koz i na nejvíce exponovaných stanovištích (Malíček 2009). Významná je zde přítomnost druhů Carex humilis, Stipa pennata, Bothriochloa ischaemum, Centaurea triumfettii, Teucrium botrys, Salvia glutinosa, Pseudolysimachion spicatum, Campanula
gentilis či Lactuca viminea.

Činnost člověka se v této oblasti projevila i na struktuře lesní vegetace, kdy byly svahy tradičně obhospodařovány pomocí cyklického ořezávání pařezových výmladků či pastvou (Malíček 2014). Doubravy jsou rozvolněné, s reprezentativním podrostem, zčásti jsou přehoustlé s podrostem
chudším. Přestárlé habrové pařeziny ve stinných partiích se vyznačují omezeným podrostem, v nezapojených světlinách a prudkých svazích se daří typickým druhům dubohabřin a suťových lesů. Vyskytují se i společenstva lesostepního charakteru s hrušní polničkou (Pyrus pyraster) či jeřáby mukem (Sorbus aria) a břekem (S. torminalis).  Vegetace těchto lesů je tvořena druhy uzpůsobenými těmto specifickým podmínkám, tj. periodickému vytváření světlin ve stromovém zápoji. Tento tradiční lesní management byl však po vzniku vodní nádrže opuštěn a došlo k přestárnutí a zahoustnutí porostů (Spilka a Pipek, SDO
Hrdlička-Ždánská hora).

Botanické průzkumy v těchto lesních porostech byly realizovány především v chráněných územích (NPR Drbákov-Albertovy skály, PR Vymyšlenská vyhlídka, EVL Hrdlička-Ždánská hora). Významná je zde studie Malíčka a Veverkové (2014), která se zabývala změnou a dynamikou vegetace doubrav v NPR Drbákov-Albertovy skály po prosvětlení. Studie ukázala posun vegetace směrem k lesním světlinám, do vegetace se začaly šířit i druhy z okolních stanovišť (skalní vegetace, doubrav či sutí). Z významných druhů se zde vyskytovaly např. Achillea setacea, A. styriaca, Arabis pauciflora, Orobanche alba s.str., Sorbus graeca, Hieracium cymosum, Calluna vulgaris, Hypericum montanum, H. perforatum, Thymus pulegiodies či Pseudolysimachion spicatum.

Z hlediska zoologického je významná především fauna bezobratlých. Vyskytuji se zde druhy vázané na lesy s přirozenou druhovou skladbou, lesostepi či lesní okraje, skály a skalní stepi. Z brouků byl zaznamenán např. střevlík nepravidelný (Carabus irregularis). Z fytofágních brouků byl v kaňonu Vltavy objeven pro Čechy nový druh dřepčíka Longitarsus pinguis. Vzácné monofágní druhy vázané na určitý biotop (skalní, stepní, lesostepní a lesní) dokládající původnost a
kontinualitu biotopů v území. Z xerotermních druhů vázaných na bezlesí byli zjištěni z mandelinek dřepčík Psylloides instabilis a štítonoš Cassida pannonica, z nosatcovitých pak Apion formaneki, Otiorhynchus geniculatus a bezkřídlý nosatec Trachyphloeus angustisetulus. Charakteristickým druhem otevřených výslunných ploch skal a sklaních stepí je saranče modrokřídlá (Oedipoda caerulescens) a cikáda chlumní (Cicadetta montana). Z fauny denních
motýlů je nejvýznamnější výskyt okáče bělopásného (Hipparchia hermione), kriticky ohroženého lesního druhu, vázaného na řídké osluněné bory a doubravy (Farkač a kol. 2005). Dalšími vzácnými a ohroženými druhy jsou modrásek rozchodníkový (Scolitantides orion), ostruháček kapinicový
(Satyrium acaciae) a okáč kluběnkový (Erebia aethiops).

Z obojživelníků se vyskytuje mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) v nepočetné populaci, charakteristický obyvatel suťových lesů v kaňonu Vltavy a ropucha obecná (Bufo bufo). Z plazů se vyskytuje užovka hladká (Coronella austriaca) a ještěrka obecná (Lacerta agilis). Z ptactva kromě běžných lesních ptáků je možné v oblasti projektu očekávat pohyb druhů, vázaných na listnaté a smíšené lesy jako holub doupňák (Columba oenas), lejsek šedý (Muscicapa striata), budníček lesní (Phylloscopus sibilatrix), lejsek bělokrký (Ficedula hypoleuca), včelojed lesní (Pernis apivorus) a puštík obecný (Strix aluco). Tyto druhy hnízdí v zapojených porostech, zejména starších dřevin s dutinami, které leží mimo oblasti zásahu. Na skalách může hnízdit výr velký (Bubo bubo) a sokol stěhovavý (Falco peregrinus).

Ze savců se vyskytují relativně běžné lesní druhy. I na strmých svazích se vyskytuje prase divoké, srnec a ojediněle i muflon.

Okáč bělopásný, latinsky pojmenován Hipparchia hermione (Linnaeus, 1764) nebo synonymem alcyone, je zařazen spolu s dalšími rody denních motýlů do subtribu Satyrina (Boisduval, 1833). Jedná se o kriticky ohrožený druh (CR) dle Červeného seznamu ohrožených druhů České republiky.

Rozpětí předních křídel tohoto druhu činí 56–68 mm. Dospělci H. hermione mají tmavohnědou barvu těla i křídel, na nichž je výrazná běložlutá páska. Na předních křídlech vyniká subapikální očko s bílým středem a drobné očko uprostřed běložluté pásky (Macek et al., 2015). U samců je tato páska méně výrazná. Na jejich předních křídlech se nacházejí černé šupinky, které vycházejí ze zvláštních žlázových hypodermálních buněk (Čechmánek et Hrabák, 2006). Tyto
šupinky vytvářejí tzv. voničkový pruh (androkonium), ze kterého se odpařují feromony – sexuálně atraktivní látky pro samice (Vane-Wright et al., 2002). Oproti svrchní straně je spodní strana křídel světlejší s bělavými koncovými okraji. Na obou předních křídlech spodní strany je symetricky umístěna typická výrazná skvrna, která připomíná oko. Celistvé zbarvení a vzor na spodní straně křídel umožňuje dospělcům dokonalé splynutí s podkladem – kůra stromů, půda, lesní hrabanka, kameny (Kwast et Sobczyk, 2000; Beneš et al., 2002), který vyhledávají pro odpočinek nebo maskování proti predátorům. H. hermione je monovoltinní druh s letovou periodou dospělců od konce června až do první poloviny srpna (Beneš et al., 2002; Macek et al., 2015). V mediteránní oblasti kolem Středozemního moře je jejich letová perioda posunuta až do přelomu srpna a září (García-Barros, 2000). Jedná se spíše o druh sedentární, dospělci se vyskytují především na osluněných místech, kde se vyhřívají se složenými křídly tak, aby bokem natočeni ke slunci absorbovali co nejvíce slunečního záření (Příloha 1). Samci vysedávají na kmenech (borovic nebo dubů), kamenů, zemi apod., odkud vylétají proti prolétajícím motýlům, jinému hmyzu nebo dokonce pozorovateli (Pinzari et Sbordoni, 2013; Vébr, 2015).

Živnou rostlinou housenek je několik druhů rodu Festuca sp., ve středním Povltaví se konkrétně jedná o kostřavu ovčí (Festuca ovina agg. (L., 1758)) a kostřavu červenou (Festuca rubra (L., 1758)) (Pavlíčko, 2002). Další živnou rostlinou může být i válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum (L., 1758)) nebo válečka lesní (Brachypodium sylvaticum (L., 1758)), která ovšem ve středním Povltaví nebyla prokázána (Schwarz, 1948; Tolman, 1999). Během dne se housenky skrývají při zemi v trsech živných rostlin, v noci pak vylézají a požírají od špičky jednotlivá stébla kostřav (Kwast et Sobczyk, 2000). Po dokončení letního žíru housenka přezimuje ve třetím nebo čtvrtém larválním stadiu (Beneš et al., 2002). Během následujícího jara housenka pokračuje v žíru a kuklí se v řídkém kokonu v polovině června. Dospělci se líhnou koncem června, samci v průměru o několik dní dříve než samice. Jedná se o takzvanou protandrii, díky které by měli mít samci větší šanci setkat se s dosud neoplodněnými samicemi. Samice se líhnou s nedostatečně vyzrálými vaječníky, což je pravděpodobně reakce na nepříznivé podmínky pro vývoj housenek během nejsušších a nejteplejších dnů léta (García-Barros, 1992; Beneš et al., 2002). Jedná se o strategii, která spočívá v rychlém oplození po vylíhnutí, postupné dozrávání vajíček a kladení až po uplynutí nevhodných podmínek (Kadlec et al., 2010). Pro kladení vajíček vyhledávají samice prosluněné místo. Samice klade vajíčka jednotlivě nebo po skupinkách, nejčastěji na listy trav nebo různé druhy rostlin a jejich zbytky či na kůru dřevin nízko u země, avšak vždy poblíž živné rostliny pro vylíhlé housenky (Kwast et Sobczyk, 2000; Beneš et al., 2002; Pavlíčko, 2002).

V době své letové aktivity, která je energeticky náročná, vyžadují imaga dostatek modře či fialově zbarvených kvetoucích bylin. Energii nezbytnou pro létání získávají dospělci z cukernatých látek obsažených v nektaru kvetoucích rostlin a z tukového tělesa. Obě pohlaví sají nektar zejména na kvetoucích mateřídouškách Thymus sp. (L., 1758) (Kwast et Sobczyk, 2000; Čechmánek et Hrabák, 2006). Přirozenými biotopy jsou řídké xerothermní skalnaté bory, skalní výchozy a světlé skalnaté doubravy s ideálním zápojem stromové koruny (20–50%) (Zaňková, 2014) s málo zapojeným bylinným patrem a dostatečným množstvím nektaronosných rostlin pro dospělce a živných rostlin pro housenky (Kwast et Sobczyk, 2000).

V minulosti byl lokálně rozšířen v nížinách a pahorkatinách Čech (hlavně v Povltaví a Polabí), na Moravě jen na málo místech – především v oblasti vátých písků na jihovýchodní Moravě. V současnosti v Čechách již jen několik kolonií ve středním Povltaví (skalnatý kaňon Vltavy) a na Sedlčansku. V Podorličí vymizel po roce 2000, jinde velmi pravděpodobně vyhynul. Na Moravě přežíval do 90. let 20. století v oblasti písčitých borů na Hodonínsku, ale i zde vymřel.

V první polovině 20. stol. okáč bělopásný obýval roztroušeně nížiny a pahorkatiny některých částí našeho státu. Z té doby se zachovaly doklady z desítek lokalit. Na historických fotografiích z té doby vidíme vedle mnohem drobnějších rozloh polí a luk méně lesa, resp. mnohé lesy se těm dnešním moc nepodobaly. Hlavně ty v osídlených nížinách a pahorkatinách čelily silnému tlaku na získání palivového dříví a také lesní pastvě, která sice již byla zakázána, ale leckde stále praktikována. Na neúživných a pro moderní lesnictví nevhodných lokalitách, třeba na strmých svazích říčních kaňonů bychom našli rozvolněná řídkolesí, přechody mezi lesem a stepí, jež okáči bělopásnému poskytovaly dost místa pro život.

Později, zhruba do 80. let, se postupně stáhl na jihovýchodní Moravu a dále do zbytků písčin v Poorličí, kaňonu Vltavy a na lokality v okolí Blatné. V 90. letech jeho ústup pokračoval, okáč vyhynul na celé Moravě i v Poorličí. Jeho výskyt se omezil na střední Čechy, ale i odtud přicházelo každý rok méně a méně pozorování tohoto druhu motýla.

Od r. 2005 se Martin Konvička a David Novotný snaží o každoroční sledování posledních míst výskytu okáče bělopásného. První poznatky byly alarmující, každoročně spatřili jen několik málo jedinců, a to v okolí Orlické přehrady. Osamělí jedinci byly spatřeni blízko hráze Orlické přehrady a jižně od ní. Dále se podařilo objevit nadějnou kolonii obývající zbytky rozvolněných lesů na skalních hranách kaňonu Vltavy. Díky iniciativě AOPK ČR v NPR Drbákov – Albertovy
skály zde proběhly asanační zásahy na podporu okáče – razantní prosvětlení asi 1,5 ha houstnoucího lesního porostu nad skalní hranou kaňonu. Zásah byl velmi úspěšný, již v r. 2009 se zde pravidelně vyskytovaly desítky jedinců.

Pokorný (2011) nachází ve Vltavském kaňonu mezi Štěchovicemi a Kamýkem okáče bělopásného na patnácti lokalitách 2010, na osmi lokalitách v roce 2011. Přímo v oblasti projektu
uvádí následující lokality:

• Kolátov/Teletín (odpovídá lokalitě projektu Bílá skála)
• Teletín/Teletín (odpovídá lokalitě projektu Vyhlídka Máj)
• Vymyšlenská pěšina/Čelina (1 km od lokality projektu Smilovice)

Dále Pokorný uvádí: „Od Orlické přehrady ke Slapům je možné předpokládat souvislý výskyt okáče bělopásného, resp. komunikujících metapopulací, výskyt u Štěchovické přehrady může být izolovaný.“

Mejdrová (2015) ve své diplomové práci uvádí výskyt okáče bělopásného na lokalitách zejména na jih od území projektu, ale také na lokalitě Smilovice (odpovídá lokalitě projektu Smilovice).

Z historických pramenů vyplývá, že území kaňonu Vltavy ve středním Povltaví bylo člověkem v minulosti intenzivně využíváno a pozměňováno. I příkré svahy byly využívány k pastvě zvířat včetně lesní pastva, zakázané, ale praktikované. Docházelo ke sběru klestu a k pařezinovému lesnímu hospodaření. Tím byly udržovány plochy bezlesí, světlých a středních lesů. V minulosti byl navíc kaňon přístupný i zdola. Při mapování jsme našli několik překvapivých starých cest, které vedly na zdánlivě nepřístupná místa, např. na lokalitu Pod Příkošovem. Xerothermní stanoviště motýlů vznikla nebo byla udržována právě díky činnosti člověka. Podobně jako v dalších oblastech České republiky došlo zejména od r. 1948 ke změně hospodaření, která se vyznačuje opouštěním dřívějších extenzivního lesního i pastevního hospodaření. S výstavbou vodních děl Štěchovice (1944) a Slapy (1956) bylo navíc území jednak vylidněno, jednak byla zpřetrhána cestní síť, která území zpřístupňovala ze dna kaňonu. Tyto změny vedly k přeměně bezlesí, nízkých a středních lesů na křoviny, přestárlé pařeziny a zapojené porosty. Touto změnou došlo k úbytku stanovišť okáče bělopásného a dalších xerothermních druhů.

Kraj: Středočeský
ORP: Benešov, Dobříš, Sedlčany
Obce: Krňany, Rabyně, Slapy, Čím, Neveklov, Chotilsko, Županovice

Projekt se uskuteční na území kaňonu řeky Vltavy v oblasti mezi mostem silnice I/18 Příbram – Sedlčany a hrází Vodního díla Štěchovice na strmých lesnatých, lesostepních a skalnatých stráních s jihovýchodní, jižní nebo jihozápadní expozicí. Projekt se uskuteční mimo zvláště chráněná území. Pozemek projektu v lokalitě Ždáňská hora p.p.č. 286/7 v k.ú. Přestavlky u Slap se nachází na území Evropsky významné lokality Natura 2000 Hrdlička – Ždáňská hora. Na realizaci projektu v EVL bylo KÚ Středočeského kraje vydáno stanovisko, které vylučuje významný vliv na příznivý stav předmětu ochrany obou EVL.

Potvrzené lokality výskytu okáče bělopásného na projektových lokalitách:

• Kolátov/Teletín (odpovídá lokalitě projektu Bílá skála)
• Teletín/Teletín (odpovídá lokalitě projektu Vyhlídka Máj)
• Vymyšlenská pěšina/Čelina (1 km od lokality projektu Smilovice)
• Smilovice (lokalita projektu Smilovice)

Na lokalitách byly dle mikrostanovištních podmínek vybrány jednotlivé kruhové plochy o poloměru 10 – 20 metrů. Na nich byly určeny konkrétní dřeviny, jejichž odstranění nejlépe přispěje k prosvětlení lesního porostu, propojení s dalšími mikrostanovišti a rozšíření světlin s živnými rostlinami okáče. Byla určena míra náletu k odstranění a vybrány konkrétní dřeviny, u nichž dojde k ořezu větví. Plochy byly zaměřeny pomocí zaměření jejich středu přístrojem GPS a označeny
sprejem v terénu. Zasahuje se jen na dřevinách uvedených v Příloze 4 – Seznam lokalit s vyčíslením zásahů. Plochy jsou vyznačeny v Mapových podkladech
jednotlivými body.

Plochy horolezeckých zásahů
Tyto plochy, nejprudší skalnaté svahy projektu se sklonem až 100% byly zaměřeny plošně. Na ploše byly kvalifikovaným odhadem určeny počty a druhy dřevin a míra křovin k odstranění nutné pro prosvětlení vhodných mikrostanovišť, která se na ploše vyskytují. Zásahy jsou konkrétně vyčísleny v Seznamu lokalit s vyčíslením zásahů. Hraniční body ploch byly zaměřeny v terénu, v příloze Seznamu souřadnic bodů jsou uvedeny jejich souřadnice, mezi nimi je hranice vedena přímkou.

Zásahy nikdy neprobíhají na celé ploše, ale vždy výběrově na jednotlivých skalních terasách, podle výskytu náletu a dřevin. Konkrétní místa zásahu potvrdí znovu před provedením zásahu v terénu biologický dozor.

Plochy zásahů s rozvolněným lesem
V lesnatých částech lokalit proběhne prosvětlení lesních porostů na vhodných mikrostanovištích jihovýchodní až jihozápadní expozice na svazích s minimálním sklonem 30° a na prudkých svazích se sklonem 45° a více. Jedná se zejména o části lokalit v horních částech svahů nad hranou skal, v některých případech také o lokality poblíž úpatí nad hladinou Vltavy. Zásahy se zaměřují na mikrostanoviště v lokalitách, kde se vyskytují živné rostliny – kostřavy a mateřídoušky. Zásahy proběhnou na okrajích stávajících světlin, tyto světliny propojují nebo rozšiřují. Zásahy nejsou realizovány v oblastech se zapojeným stromovým patrem, s vysokou humózní vrstvou, v celkově zastíněných částech nebo vlhkých částech lokalit a na částech lokalit s nevhodnou expoziční orientací (např. rokle, severní strany skalek apod.) V těchto částech lokalit dochází zejména ke kácení a kroužkování dřevin do průměru 20 cm, výjimečně více. Většina dřevin jsou výmladky bývalých pařezin, často rostou v trsech. Dále dochází k odstranění keřového patra u keřů výšky nad 1 m. U vzrostlých stromů nad průměr 20 cm, zejména dubů, dojde k ořezání spodních pater větví.

Plochy zásahů – skalnaté svahy, suťoviště, stepi

V těchto částech lokalit se zásahy soustředí na prosvětlení skalních teras, hřbítků a suťovišť se stávající vegetací a vhodnou mocností půdy. Zásahy jsou na velkých plochách skalních svahů projektovány rozptýleně od horní hrany až k úpatí nad 1 m nad hladinou řeky Vltavy. Zde probíhá zejména odstranění keřového patra keřů a kroužkování dřevin do 20 cm průměru. Zásahy nejsou na dřevinách a keřích, které stíní oblasti bez vegetace nebo naopak s vysokou humózní vrstvou, v celkově zastíněných částech a na částech lokalit s nevhodnou expoziční orientací (např. rokle, severní strany skalek apod.). Zásahy nejsou prováděny na skalách bez vegetace.

Monitoring okáče bělopásného

Monitoring okáče bělopásného proběhne za účelem podchycení stavu v období před
zahájením zásahů a poté pro vyhodnocení výsledků projektu a ověření odezvy cílového druhu na
provedené zásahy. Monitoring v širším měřítku proběhne za účelem aktualizace poznatků o stavu a
početnosti české populace a ověření dalších potenciálních lokalit pro navazující etapy projektu.

Hlavní cíle průzkumu
1) Detailního zjištění aktuálního rozšíření zájmového druhu ve vltavském kaňonu
2) Stanovení odhadu početnosti zájmového druhu na jednotlivých lokalitách (včetně všech projektových lokalit) a celkově v rámci povltavské subpopulace.

Metodika průzkumu

Každá lokalita bude v sezónách průzkumu navštívena minimálně jedenkrát v době letu dospělců (začátek července až srpen, s ohledem na specifický průběh aktuální sezóny), v čase mezi 9. a 17. hodinou a za příznivých povětrnostních podmínek (teplota min. 18 °C, jasno až polojasno a absence silnějšího větru). Pozorovaní jedinci zájmového druhu a ostatních druhů motýlů s denní aktivitou budou zaznamenáváni do protokolů s uvedením data a času pozorování, lokality (vč. GPS souřadnic a nadm. výšky), názvu druhu, počtu (ev. pohlaví) pozorovaných jedinců (absolutní nebo relativní početnost: 1 – 1 jedinec, 2 – 2 až 5 jedinců, 3 – 6 až 10 jedinců, 4 – 11 až 100 jedinců, 5 – nad 100 jedinců), etologických aspektů (let, perching, epigamní chování, ovipozice, nektaring, …), povětrnostních podmínek (teplota a stav oblohy+vítr dle obvyklé škály), ev. dalších poznámek (druhy rostlin využívané při nektaringu, poznámky ke stavu lokality aj.).

Monitoring dospělců bude v maximální možné míře uskutečněn první a poslední sezónu projektu. Vzhledem k rozsahu sledovaného území bude početnost na jednotlivých lokalitách odhadována relativně, a to s využitím metody pozorování za jednotku času, přičemž procházeny budou vždy všechny typy habitatů zastoupených na zkoumané ploše. V případě eventuálních komplikací během první průzkumné sezóny (zejména nepřízeň počasí v době letu motýlů) bude
průzkum dle potřeby dohotoven v sezóně následující, kdy bude též doplněn dalšími metodami (využití živochytných pastí na dospělce, vyhledávání housenek v období května metodou nočních smyků vegetace a individuálním vyhledáváním pomocí svítilny) na těch lokalitách, kde nebude druh v první sezóně zjištěn pochůzkovým monitoringem dospělců.

Jako doplněk průzkumu zájmového druhu, resp. společenstva motýlů s denní aktivitou jako celku, bude na vybraných lokalitách proveden i orientační průzkum nočních motýlů lákáním na světelné zdroje.

Na šesti vybraných lokalitách (Teletín, Županovice, Blažim, Prostřední Lhota, Stromeč) s plánovanými zásahy budou na základě společné terénní pochůzky se zpracovateli botanického průzkumu na jaře 2018 vymezeny dvojice trvalých monitorovacích ploch (zásahová x bezzásahová část) – viz Metodika botanického mapování. Tyto referenční plochy umožní srovnání dopadu prováděných opatření v rámci zásahové a bezzásahové části a též dlouhodobější podchycení
sukcesních trendů počínaje realizací zásahu, dále v poslední sezóně projektu a poté dle potřeby i v období po skončení projektu.

Monitoring xylofágních brouků

Hlavní cíle koleopterologického průzkumu

• zjištění možné přítomnosti imag či larválních stádií co nejširšího spektra xylofágních (saproxylických, saproxylofágních, saprobiontních) druhů brouků přítomných na vybrané lokalitě
• analýza výskytu ZCHD, EVD a ČS druhů
• zjištění a popis dopadů zásahů projektu na každou zkoumanou lokalitu
• zjištění a popis faktorů s negativními dopady na populace jednotlivých významných druhů pro každou zkoumanou lokalitu

Terénní výzkum proběhne dvakrát, na začátku a na konci projektu. Výzkum proběhne na cca 25 lokalitách na plochách zásahu projektu, lokality budou vybrány tak, aby vhodně reprezentovaly stanoviště xylofágů ovlivněná projektem a neovlivněná stanoviště, která budou sloužit pro kontrolu. Průzkumy je nutné provést od 15.4. (resp. co nejdříve po odtátí sněhové pokrývky); doba expozice končí 30.9., minimálně jednou měsíčně, data z každé návštěvy lokality jsou vykazována samostatně, mezi jednotlivými návštěvami je třeba zachovat dostatečný časový odstup – nelze např. vykázat výsledky ze dvou po sobě následujících dnů

Metodika průzkumu – sběr provádět na vhodných vybraných místech (např. biotopově vhodných ploch, tj. např. skupiny starých a přestárlých stromů, světliny v porostech apod., solitérní stojící dožívající strom, rozpadající se torzo velkého stromu v porostu apod.)

Za saproxylické čeledi brouků jsou považovány (na základě výběru čeledí použitého v NIETO A. &
ALEXANDER K. 2010, European Red List of Saproxylic Beetles, IUCN):

Anobiidae
Boridae
Bostrichidae
Buprestidae
Cerambycidae
Cerophytidae
Cetoniidae
Cucujidae

Elateridae
Erotylidae
Eucnemidae
Eucnemidae
Latridiidae
Leiodidae
Lucanidae
Melandryidae

Mycetophagidae
Prostomidae
Pythidae
Rhysodidae
Trogositida

Metody sběru saproxylických druhů brouků:

Individuální sběr
Prohlížíme osluněné listy a kmeny různých stromů, keřů nebo bylin, kmeny poražených, nebo
padlých stromů, hledáme pod odchlipující se kůrou a v choroších, prohlížíme staré a usychající
stromy, stromy s mízotoky a dutiny stromů, hledáme i volně pohybující se hmyz, vhodné jsou
především lesní cesty, okraje pasek, světliny v porostech atd.

Prosívání

Prosíváme materiál ze ztrouchnivělých stromů a větších pařezů, houby (choroše), trouch z dutin
stromů; detrit a drobné pilinky z pod kůry dřevin apod.

Sklepávání

Sklepáváme větve stromů, keře i nižší rostliny, včetně suchých větví.

Smýkání

Smýkáním získáváme hmyz sedící na bylinách, nebo menších stromech a keřích. Smýkáme na
bylinách, keřích či menších stromech na loukách, stepích, na okrajích lesních ploch, podél cest,
apod. Po silném větru s výhodou smýkáme byliny pod stromy, získáme tím druhy ze stromového
patra, které vlivem větru spadnou na zem a zdržují se přechodně na rostlinách pod nimi.

Sběr pod kůrou stromů

Pod kůrou sbíráme především arborikolní, ale také humikolní druhy brouků. Hledáme poškozené,
nedávno poražené, nebo odumřelé stromy s kůrou (dub, buk, topol, smrk, borovice atd.).

Botanický monitoring

Projekt je zaměřen na prosvětlení hustých pařezin na hranách skalních výchozů, kde převažují acidofilní teplomilné doubravy či boreokontinenální bory. V jejich blízkosti se nachází četné skalní stepi, suché trávníky, pomístně vřesoviště či suťové lesy. Lesní vegetace na většině projektových lokalit však podrobněji mapována nebyla. Obdobně nebyla mapována ani skalní vegetace příkrých svahů dostupných pouze horolezeckou technikou. Při realizaci projektu lze však očekávat, že při vytvoření světlin se budou na tato místa šířit druhy z okolních společenstev. Z tohoto důvodu bude realizován botanický průzkum nejen na prosvětlených částech, ale na celé lokalitě včetně přilehlých stanovišť. Cílem průzkumu bude ověřit dopady zásahů projektu na flóru, zejména na druhy, na které je vázán okáč bělopásný.

Metodika monitoringu
Botanický průzkum bude realizován na dvou úrovních:

Botanická charakteristika lokalit
Před začátkem projektu bude na každé lokalitě proveden floristický průzkum a pořízen soupis všech druhů. Soupis druhů bude pořízen i na ostatních biotopech v blízkém okolí lokality, abychom určili potenciální zdroj druhů, které se mohou šířit na nově vytvořené světliny. Při předběžném terénním průzkumu se ukázalo, že vymapované biotopy a přirozená stanoviště neodpovídají současnému reálnému stavu. Proto bude floristický soupis použit i pro aktualizaci jednotlivých biotopu dle metodiky AOPK. Floristický soupis bude zopakován i poslední rok projektu, tj. v roce 2022 pro zjištění změn v druhové diverzitě po realizovaných zásazích.

Dynamika vegetace se zaměřením na živné rostliny okáče bělopásného

Na vybraných lokalitách bude probíhat detailní mapování změn v počtu druhů, v druhovém složení a v pokryvnosti jednotlivých druhů rostlin, zejména živných druhů rostlin (zástupci rodu Festuca a Thymus). Vzhledem k tomu, že toto hodnocení je časově náročné a nelze ho realizovat na příkrých skalách dostupných pouze horolezeckou technikou, vybrali jsme předběžně 6 lokalit:
Teletín (mozaika biotopů L6.5B, S1.2 a T3.1), Županovice (L6.5B, L3.1, S1.2), Blažim (L6.5B, L8.1A, S1.2, T8.1), Prostřední Lhota (L6.5B, L8.1B, L7.1, S1.2, T3.1), Stromeč (L8.1B, L3.1, S1.2, T3.5B), Nalžlovice (L8.1B, L4A, L3.1, S2B).

Tyto lokality byly vybrány tak, aby reprezentovaly biotopy acidofilních teplomilných doubrav (4 lokality) a boreokontinentálních borů (4 lokality), v nichž budou realizovány zásahy. Lokality se zároveň částečné odlišují ve výskytu ostatních habitatů, z nichž očekáváme spontánní šíření druhů na nově vytvořené světliny. Hodnocení na více lokalitách tak umožní odlišit reálnou změnu od náhodné fluktuace a vyvodit obecné závěry o dopadu zásahů na rostlinné společenstvo a živné rostliny okáče.

Na jednotlivých lokalitách bude vyznačeno 9 trvalých monitorovacích ploch v zásahovém území. Vzhledem k tomu, že managementové zásahy budou mít dopad na celou lokalitu, kontrolní bezzásahové plochy nebudou vyznačeny a změn ve vegetaci se budou porovnávat na časové ose před zásahem-po zásahu. Trvalé monitorovací plochy budou vybrány na základě jarního průzkumu ve spolupráci s monitorovatelem okáče bělopásého a budou společné pro oba průzkumy. Plochy budou umístěny vždy po 3 dle vzrůstající vzdálenosti od hrany skalního výchozu (schématické znázornění na obr. 1) tak, aby reprezentovaly daný typ stanoviště. Vzhledem k příkrosti svahů a nestabilitě území budou plochy vyznačeny nejen kovovými kolíky a GPS souřadnicemi, ale budou zaměřeny i ke 3 trvalým výrazným prvkům v blízkosti plochy. Na každé ploše bude proveden soupis druhů na přelomu června a července, kdy se na lokalitách vyskytuje většina rostlin (Malíček a Veverková 2014). Ve středu každé plochy bude vytyčen fytocenologický snímek o velikosti 10x10m, v němž bude změřen zástin stromového patra, odečtena celková pokryvnost keřového, bylinného a mechového patra a jednotlivých druhů rostlin dle nové Braun-Blanquetovi stupnice (Westhoff & Maarel 1978).

Vzhledem k tomu, že Malíček a Veverková (2014) ukázali, že k nejvýraznější změně ve společenstvu rostlin dochází první rok po realizaci zásahu, bude kontrolní hodnocení provedeno dle výše popsané metodiky první vegetační sezónu po zásahu a poslední rok projektu. Kombinace dvou kontrolních mapování umožní charakterizovat dynamiku změny v rostlinném společenstvu po realizaci managementových zásahů s ohledem na následnou sukcesy stanoviště.

Zásahy budou prováděny v oblasti, vyznačující se vysokým turistickým ruchem. Lokality zásahů jsou pohledově silně exponovány, zejména z druhého břehu nebo z lodí. Zásahy jsou zároveň neobvyklé a mohou vyvolávat pochybnosti veřejnosti. Proto je nutné věnovat pozornost osvětě během projektu. Dále je vhodné upozornit na přírodní hodnoty lokalit projektu na místech, která jsou navštěvována turisty ve formě trvalých informačních tabulí, které budou umístěny zejména na vyhlídkách.

Projekt je připravován jako první fáze ze série několika projektů, jejichž výsledky by měly významně zlepšit podmínky pro okáče v kaňonu Vltavy a související populace. Vzhledem k proběhlým jednáním s vlastníky je široká osvěta nutná, aby byl projekt dobře přijat a bylo možné v dalších fázích získat ke spolupráci další vlastníky.

Informační panely dočasné budou upozorňovat na zásah a jeho důvody. Budou rozmístěny v době
provádění zásahu přímo na lokalitě na veřejně přístupných místech, zejména na přístupových
cestách k lokalitám, v okolí chat a kotvišť lodí a hausbotů, následně ponechány a odstraněny před
skončením projektu. Materiál: kov a plast – dibond, rozměr A3, neinvazivní připevnění na stávající
dřeviny (provaz, plastové zdrhovadlo). Ve spolupráci s majiteli a obcemi mohou být dočasné panely
umístěny i na přístupové cesty a veřejná místa vedoucí směrem k lokalitám.

Informační panely trvalé: umístěny na lokalitách vyhledávaných turisty: vyhlídka Bučina, Máj,
Bednář, Rabyně, Na Vrchovnici, u místní komunikace v lokalitě Smilovice, u žluté turistické
značky na lokalitě Županovice. Bude se jednat o železné stojany s kovovou deskou kotvené na
chemickou kotvu nebo beton do 30 cm hloubky. Cílem je seznámit návštěvníky s přírodovědnou
hodnotou svahů v oblasti motýlů a s důvodem zásahů. Rozměr panelu 120 x 80 cm.

Tématické vycházky: Abychom dosáhli dobrého přijetí od místní veřejnosti, uspořádáme 5
terénních vycházek s výkladem o projektu, o okáči bělopásném a s návštěvou lokalit.
Komunikace s veřejností během projektu: Veřejnost budeme informovat také pomocí médií,
např. článků v obecních zpravodajích, Benešovském deníku apod. Budeme také zodpovídat dotazy
veřejnosti přímo, emailem, telefonicky, na sociálních sítích. Budeme informovat starosty v místě
zásahů a příslušné úřady tak, aby tazatele z řad veřejnosti směrovaly na ZO ČSOP Vlašim. Budeme
představovat projekt a jeho přínosy také na odborných fórech a časopisech.

Informační letáky: Připravíme letáky s informacemi o projektu a přírodovědném významu kaňonu
Vltavy pro motýly, které budou distribuovány v obcích na úřadech a v letní sezoně v turisticky
navštěvovaných místech vč. restaurací.

Odborná konference: Management xerotermních stanovišť se zaměřením na teplé doubravy
Cílem konference je shromáždit poznatky a zkušenosti k ochraně xerotermních druhů, zejména v
oblasti managementu zanikajících světlých nízkých a středních doubrav. Konference se bude
věnovat posledním vědeckým poznatkům o managementu a podobných lokalitách v ČR i praktické
problematice provádění zásahů a přípravy projektů. Konference bude dvoudenní a bude se konat
poblíž lokalit zásahů a bude spojena s vycházkou na lokality a praktickou ukázkou. Na konferenci
budou prezentovány také průběžné výsledky monitoringu.